Roland s Panenkou překládají mapu a jde jim to všelijak. Něco jde bez problémů, hlavně když Rolanda napadlo použít tu mapu, kterou jim ukážou hodinky. V "hodinkové" mapě sice nejsou popisky, ale spoustu věcí umí pojmenovat. Ale třeba o té jeskyni mlčí.

// V mapě je spousta "normálních věcí" jako třeba, "altánek", "molo", "severní pláž" a tak. To do mapy nebudu psát ;) jinak něco jako mapu okolí školy jsem dal do map k této jeskyni.
https://www.aragorn.cz/map.php?id=6181

Dokázali přeložit spoustu "normálních věcí". To jim šlo docela dobře. Ale z těch "zajímavějších" mají zatím jenom tu jeskyni a pak (v mapě to ještě není zanesené, ale je to na tom jediném ostrůvku) něco jako nebeská/hvězdná/nejvyšší hlídka/stráž/vyhlídka.

Pak se sem dostali i ostatní. Justýna se vrátila odněkud z venku a nese si nějakou knihu, nicméně jde hned spát. Erik přišel celý upocený, asi někde zase trénoval a hned šel do koupelny, aby mohl jít brzy spát. Anna se taky vrátila a vypadá docela unaveně a nekomunikativně. Elisa taky přišla do domku jenom proto, aby mohla jít brzy spát.

Za chvíli se rozhodli i Roland s Panenkou jít spát, protože se jim pomalu před očima klikatí drakonské nápisy.

---
Den 5.

Jak šli všichni brzy spát, tak se jim ráno dobře vstávalo.

Erik zase vstává tak, aby mohl ráno aspoň hodinu cvičit. To Roland vstával normálně, aby stihl nějakou tu snídani a na hodinu.
Jako poslední asi vstává Justýna. Ta vstává tak tak aby se stihla obléct a utíkat na hodinu.

//Jak vstávají vaše postavy fakt nevím ;)

Dnešní první hodina jsou "obecné základy". Tuto hodinu je má jejich třídní a v rámci tohoto předmětu si říkají o různých věcech se kterými se lidé potkávají ve světě.
//absolutně mě nenapadá, co by dneska mohli probírat, ale v našem světě by to byl mix občanské nauky a přírodopisu.

A po přestávce mají zase základy magie.

"Dneska vám ukážu něco jiného. Nezapomeňte trénovat s tím, co máte, ale tomu se dnes věnovat nebudeme. Dneska se dozvíte něco o magických předmětech. Nejjednodušší je udělat magický předmět z kamenů. Tyto jsou od této chvíle vaše," řekla a každý dostal tři kamínky - zelený, modrý a červený.

A začala vykládat o tom, že základním druhem magického předmětu je zásobárna magie. K tomu máte ten zelený kamínek. Do něj si můžete ukládat svou magickou energii, abyste si ji z něj mohli zase vytáhnout a použít.

Pokud budete dávat magickou sílu do modrého, tak bude svítit a pokud do červeného, tak se ohřeje.

Zbytek hodiny pak ukazovala a nechávala všechny, aby si to mohli zkoušet.

"Každý plný zelený kamínek vám vyměním za prázdný a přidám vám k tomu 5 rea. Tato nabídka ale nebude trvat věčně. Řekněme tak týden..." a s tím je pak nechala na učebně.

//Pokud máte někdo pocit, že jsem to posunul moc, tak pardon ;)

Věděla sem že mám ještě čas než ostatní dorazí a tak sem si šla zacvičit. Stále sem byla trochu zmatená z toho co sem zažila. Na jednu stranu mně to vážně těší, ale zase vím že budu muset dřít abych se to naučila.

Takže začínám aspoň s tím světélkem a provázkem. Jak bych se mohla učit něco lepšího, když bych nezvládla ani tohle? Nevím jak dlouho sem u toho seděla, ale najednou pociťuji únavu a venku už je tma. Měla bych asi běžet..

Aspoň po sobě uklidím a vydávám se domů. "Ahoj". Pozdravím s milým úsměvem ostatní. Zatím jim nic neříkám, myslím že není třeba to nějak rozebírat. Zdá se že někdo vařil. V kuchyni kouknu na tu polévku a ušklíbnu se. Nevypadá to špatně. Skoro by mi to přišlo jako vývar, jen kdyby v tom bylo nějaké maso.

Ochutnala bych, ale nechci aby se plýtvalo, takže dojím poslední zbytky té polévky co sem dělala já a rovnou pak po sobě umyji nádobí. Tadytu bych si dala třeba ráno, určitě bude také výborná... Už sem docela unavená, takže i kdyby chtěl někdo něco probírat, půjdu se umýt, popřeji ostatním dobrou noc a lehnu si. Nerada bych kdyby se mi zavírali oči třeba zítra při hodině.

"Dobře, mě drakonština docela zajímá, tak si vezmu tady tu oblast," řekl Roland a ukázal na jinou část mapy.
"Třeba nám to k něčemu bude," souhlasil.

//Nechce se mi kreslit mapa školy, ale zkusím si připravit aspoň oblasti školy a v každé oblasti budou nějaké názvy.

„To mě úplně neláká, zvlášť, když ji budeme mít později i přímo jako předmět,“ připustí stran kroužku, „Na to je tam asi moc možností a jenom dvě hodiny...“
Zvedne se od stolu a zanoří se do pece pro hotové placky. Jednu z nich si ještě voňavou a horkou vezme s sebou zpátky k mapě.
„Ale když tu mapu a slovník necháte tady, tak to po kouskách nějak dohromady dáme. Vždycky když bude mít někdo čas, tak najde jedno nebo dvě spojení a máme to,“ ulomí si kus placky a zatímco ji zamyšleně žvýká, malý drobeček nabídne Vévodkyni na svém rameni.
„Klidně si vezmu tady tu část kolem pobřeží,“ mávne rukou k útesům, kam už zanesla překlad pro Jeskyni zkoušky.

Roland souhlasí s tím, co řekla Panenka a z klučičí ložnice přinesl slovník Drakonštiny.

"Taky mě to napadlo a tak jsem dneska půjčil slovník. Trochu jsem se vyptával knihovníka a prý tu budeme mít i drakonštinu, ale asi až v druháku. Nebo můžeme chodit do komunikačního kroužku..." dodal k tomu.

Zatímco čeká, až se placky upečou pěkně do zlatova, se zájmem si prohlíží zbytek mapy.
„Možná bychom si mohli ty nápisy rozdělit a postupně je přeložit všechny,“ navrhne, když se kluci přijdou najíst, „S tím slovníkem, co je v knihovně, to docela jde, i když to děsně trvá, když tomu člověk nerozumí,“ připustí, zatímco si bezmyšlenkovitě splétá vlasy do volného copu, „Ale možná by to bylo rozumnější, než zjišťovat, co tam je, osobně.“

Námořnický kroužek skončil a všichni se pak sešli v domečku, Anna tady ještě není a neví, co s ní je.

Tak Elisa udělala vývar. Při vaření si u toho četla nějakou knížku. A zatím co ho vařila, tak Panenka udělala placky. Tím vlastně mají jídlo jak na dnešní večeři, ale klidně i na zítřejší snídani.

Elisa pak odešla s tou svou knihou někam pryč. Erik i Roland a stejně tak i Justýna zůstali v domečku a něco dělají.

Arogantní chování Panenky jí nepřekvapovalo a tak na to ani nereagovala. Vlastně to vypadalo, že je jí to naporosto a zcela jedno a výmluvně zdvižené obočí zcela ignorovala. Věděla hromadu dalších informací a bylo jí jasné, že je moc pěkná věc se dostat dovnitř, ale tím to asi tak končí. A taky věděla, proč tady ty dobrodružství jsou. Takže jen nevzrušeně odešla ke své plachtě a pomáhala tak, jak bylo třeba.

Nijak zvlášť jí nevadilo, že se Erik ujal vedení, někdo to hold dělat musel a on alespoň věděl, co že to mají dělat a měl s tím nějaké zkušenosti. Nakonec byla ráda, že přirazili k molu vcelku a nezničili loď.

Na ředitelovu otázku již odpověděla o den dříve, nic se nezměnilo a tak nebylo co řešit. Ona měla jasno v tom co chce a tak pro ní ostatní kroužky byly jen něco na vyzkoušení a zpestření výuky. Snažila se odnést si z toho něco užitečného a tím to pro ní asi tak začínalo a končilo. Když se pak všichni rozejdou, tak si oddechne a jde si svým směrem a tempem. Vlastně to vyzme trochu jinudy, aby si prošla zase další část pozemků a aby případně našla, kde najde ty studenty, co jí den předtím pomáhali s deštěm.

Jakmile dorazí domu, omyje si věci a dá se do přípravy a vaření vývaru. V poklidu vše nachystala, dala dělat a v době kdy čekala, až se vývar dodělá, tak si četla v knize co si půjčila další kapitoly. Bylo zjevné, že jí kniha fascinuje a čte jí skutečně podrobně, protože kromě knihy a vývaru nevnímala vůbec nic kolem sebe. Pravidelně chodila vývar míchat a dochucovat a opět se vracela k rozečteným stránkám...

Až když byl vývar hotový, tak dala vědět všem v domku. Sama si trochu nandala, naházela to do sebe, umyla přebytečné nádobí a poté se vypařila jak pára nad hrncem. Ostatním v domku zůstala hromada jídla na plotně přiklopená tak, aby to zůstalo teplé a šlo to snadno zase ohřát. Každý si tak mohl vzít v době, kdy měl hlad a chtěl jíst a nemuseli se vázat jeden na druhého...

„Díky,“ ušklíbne se na Elisu sarkasticky, když jí na konci svého vznosného projevu popřeje hodně štěstí. Sama řekla, že se tam prváci obvykle dostanou až po půl roce a pokud se nepletla, neuběhl ještě ani první týden a kdo se procházel pod sochami...?
Výmluvně zvedne obočí, když zmíní, že společně můžou přitáhnout loď k molu, a možná by pokračovala v kousavém duchu, kdyby se do plánování nevložil Erik.

„Tak jo, jdem do toho,“ přikývne rozhodně a chopí se jednoho z lan. Normálně by jí chování jejich dočasného kapitána asi pekelně rozčilovalo, ale teď bez mrknutí oka poslouchá jeho pokyny. Koneckonců, sami se tak teď domluvili, takže to bylo výjimečně v pořádku.
„Hotoví mořští vlci,“ zasměje se pobaveně na ostatní, když zlehka přirazí k molu, a jako poslední hbitě vyskočí na pevnou zem.

„Těžko říct,“ pokrčí neurčitě rameny na ředitelovu otázku, „Zatím jsme měli dva a oba byly zajímavé, tak to asi bude těžké rozhodování,“ nakloní hlavu ke straně a rychlým pohledem sklouzne po jeho tváři, aby se ujistila, že se nehodlá kvůli její vyhýbavé odpovědi rozzlobit.
„Asi není kam spěchat,“ přisvědčí k Elisiným nákupním plánům – my zavrženíhodní tajnůstkáři si vždycky nějak poradíme sami - a znovu pokrčí rameny, když připomene, „Stejně nevíme, kdy se vrátí Anna.“
„Klidně,“ slíbí věcně, že upeče placky a po návratu se do toho hned pustí, aby to nemusela celý večer nosit v hlavě.

Klidně kývne Erikovi na to, co říká a nemá nic proti tomu, když se ujme vedení. Beztak si pamatovala jen to, co dělala na těch plachtách a jak řešit počasí a tak do toho nemá potřebu mluvit a nechává to na někom, kdo lépe sledoval situaci.

Poklidně řešila stejné plachty jako předtím, když bylo potřeba pomoci jinde, tak šla pomoct, ale pořád si hlídala, aby neudělala někde chybu a nezanedbala tu svou část.

Když pak dojedou a zastaví u mola, tak vcelku nevěřícně zírá na to, že to skutečně udělali, nic u toho nezničili a kupodivu se ani nezhádali. Poděkovala ostatním za spolupráci a počkala až neplavci vystoupí z lodi a poté vzala své věci a také opustila loď, aby se dostala na molo a zase pěkně zpátky na pevninu. Poklidně si vyslechla ředitele a na jeho otázku ohledně kroužku jen zavrtí hlavou s tím, že od včerejšího dne se její odpověď určitě nezměnila i když to byla zajímavá věc.

Pohlédne na hodinky a zjistí, že skutečně mají hodně peněz. Mlčky na to hledí a pousměje se.
"Máme asi peníze na všechno co potřebujemne. A jo ptala jsem se na svíčky nebo petrolejku a Mark v obchodě říkal, že pokud to počká do zítra, tak možná ušetříme. Že slyšel třídní něco říkat, ale že mi nemůže říci víc... Tak možná bychom mohli s nakupováním počkat do víkendu a promyslet to?" navrhne ostatní a počká, zdali někdo nemá jiný nápad.
"A možná bychom neměli pořád nechávat jídla na Anně. Nemám problém vstávat brzy a dělat snídaně. Klidně denně a občas pomoci s večeří, nebo obědem, ale ráda bych se učila. Dneska bych mohla udělat vývar, ten zvládám. Udělá někdo placky?" zeptá se tak nějak do pléna, aby Anně ulevili a měla i ona čas pro sebe.

"Tak pokud to mám rozhodnout a je nám to vlastně jedno. Tak bych to zkusil suchou nohou," navrhne.

"Roland se zase ujme kormidla. Holky, vy to určitě zvládnete s plachtami a uvidíme. Já jsem se díval, co a jak a věřím, že vím jak na to a dával jsem pozor, jak se ta loď zastavuje." vysvětlil.

"Máš pravdu Eliso, budeme muset zastavit kus před molem a jenom tam tak doklouzat. Sice jsem to nikdy nedělal, ale docela často jsem to viděl a něco jsem pochytil od Borice, který dělal otci lodivoda," souhlasil.

Když si teda ujasnili, co mají dělat, tak začal udílet rozkazy. Sice si o něm spolužáci myslí, že je to snob (a asi je), ale na druhou stranu se teď chová tak, jak by se asi měl kapitán chovat. Je klidný, rozhodný a každému říká co má dělat.

Všechno se jim podařilo tak fantasticky, jakoby trávili roky na moři. Plachetnice jenom klepla o molo a s tím se zastavila. To už ředitel chytá lana a přivazuje ji.

"Naprosto luxusní," odpověděl.
"Ty dvě stovky si fakt zasloužíte. Tak co? Už někdo ví na tuty, že si vybere tento kroužek?" zeptal se nakonec.

Justýny, Erik ani Roland na to nevypadá a tak počká až se vyjádří i zbytek. A pokud po něm nikdo nebude nic chtít, tak se odporoučí a zmizí.

Rychlým pohledem na hodinky můžete zjistit, že je půl šesté večer a že máte docela dost rea.
//Pro to, kolik máte rea se můžete mrknout na nástěnku ;)

"Já zvládnu doplavat tam, možná i někomu pomoci, ale dvakrát už to nedám. Pokud nenajdeme něco, co nadnáší a plave, tak raději nebudu slibovat, protože natolik si s plaváním nevěřím" přizná rovnou, protože věděla, že dvakrát to tam a zpět i kdyby z části nedá. Navíc předtím trénovala magii a veškerou energii si ještě nedoplnila.

"To je sice pěkné, ale to si tam musela napsat těsně před hodinou. Což je fakticky jedno, protože to, že přeložíš jeden nápis ještě vůbec nic neznamená. Mohla si říci, že si něco objevila, ale pokud máš zapotřebí být tajnůstkář, tak je to tvá věc. Abych vám všem ušetřila čas, tak v knihovně o tom nic není, hodinky nic nevědí a ten, kdo ví k tomu řekl jen následující. Jeskyně zkoušek je jedno z mnoha dobrodružství, které se kolem školy nachází. Dostat se dovnitř je těžké a obvykle se to podaří prváků až po půl roce. Projít všemi zkouškami je ještě těžší a bez správných schopností a vědomostí to není možné. Odměna se objeví až po splnění všech zkoušek a vybrat si jí můžeme pouze společně. Víc jsem z něj nedostala a odmítal říci cokoliv dalšího..." usoudí s klidem informace co získala a otočí se na Panenku.
"Takže hodně štěstí" řekne klidně a bez emocí. Bylo zjevné, že neměla potřebu se s ní hádat ani jí řešit. Očividně jí ty dohady zkrátka nebavily. A jak už si stihla mnohokrát ověřit, to, co nedělali hromadně zkrátka nemělo efekt.

"Já si pamatuju to, co jsem dělala támhle u té plachty i jak řešit vítr. Včera jsem pozorovala námořníky a plachetnice, takže jsem si i všimla kdy dávají plachty dolu při silném větru, bouřce a tak. Jen nevím jak se zastavuje. Pochytili jste to někdo? Jen abychom se nerozjeli proti molu a pak neměli problém... Vlastně mě napadá, že bychom mohli zastavit dál od toho mola a Panenka a já bychom mohli doplavat k molu s lanem a přitáhnout vás. Ať máme jistotu, že tu loď nezničíme" navrhne váhavě, protože nechtěla riskovat, že to i s lodí vezmou přímo proti molu.

„Já určitě doplavu a asi zvládnu pomoct třeba Justýně, ale víc lidí bych nezvládla, leda kdybychom se vrátili...“ pokrčí nejistě rameny a změří si pohledem vzdálenost od lodi ke břehu, „I když to už si nejsem jistá, jestli bych nepotřebovala pomoct spíš já, když bych to měla plavat potřetí,“ připustí a trochu nespokojeně nakrčí nos.

„Ale ne, já jsem to napsala do té drakonské mapy, co jsi říkala, že je k ničemu,“ ujistí Elisu s milým úsměvem – vlastně až příliš milým, než aby byl upřímný, spíš pěkně sarkastický, ale na první pohled mu není skutečně co vytknout – když jí nepřímo vytkne utajování informací, a pak znovu zvedne pohled nahoru do plachtoví.
„Hele, s těmi uzly, plachtami, lezením a věcmi, to zvládnu udělat,“ zhodnotí pomalu, „Ale musíte někdo vědět, co tam mám udělat, protože to je mi fakt záhadou. Pochopili jste ten princip, kluci? Jestli jo, tak bych do toho šla.“

"Proč mě to nepřekvapuje" dodá na slova ředitele a tiše si povzdechne, když zmizí. Mlčky se opře o hranu plachetnice a hledí na tu vzdálenost ke břehu. Bylo jí jasné, že poklidnějším tempem tam doplave, ale poté bude hodně vyčerpaná. A vzhledem k tomu, že očividně plavat uměla jen ona s Panenkou, tak si neuměla představit, jak je budou dostávat na břeh. Otočila se, opřela se zády o loď a mlčky poslouchala ostatní.

"Ono, což o to, Rea máme asi dost. Co jsem se ptala ráno, tak jsme měli něco kolem 270, protože Panenka dostala za nalezení Jeskynních zkoušek a jen se nepochlubila ostatním a Roland dostal za tu mapu. A pravděpodobně máme ještě víc, protože jsme všichni zvládli symboličtinu" shrne to klidně a pokrčí rameny s tím, že Rea jim asi až tak nechybí.
"A když už jsme u toho, hromada věcí tu jde zkrátka vyměnit, ať už za protislužbu, nebo jinou věc, takže peníze asi zase až tak nepotřebujeme a základ máme. Když všichni projdeme těma jeskynníma zkouškama, tak prý po úspěšném splnění také něco dostaneme, ale musíme to vyzvednout všichni. Takže to záleží na Panence, zdali nás tam dovede nebo ne. Asi fakticky je to jedno. Buď najdeme něco na lodi co nadnáší a doplaveme a nebo to riskneme a buď získáme víc, nebo taky nic. Asi o nic nejde a je vlastně asi jedno jakou variantu zvolíme" přizná nakonec s tím, že se asi mohou rozhodnout tentokrát jak chtějí a vlastně tím ani moc neriskují.

Erik, Roland i Justýna mají kolem sebe ty pásy s destičkami a přiznali se, že neumí plavat a tak je jasné, že jsou spíš pro variantu zkusit to dojet s lodí.

"Já bych to riskl. Mám pocit, že nám to docela šlo, ne?" zeptal se Roland.
"Věřím, že díky těm pásům a s vaší pomocí bychom se na břeh dostali, ale taky si myslím, že bychom měli zkusit tu loď," prohlásil Erik.
To Justýna je opatrnější: "No pokud byste nám pomohli dostat se na břeh, tak bychom získali stovku rea, ale bojím se, že bychom mohli něco udělat té lodi a nedostat nic, ale podřídím se většině."

Plachtění v zátoce bylo skutečně nádherným zážitkem a zastavení několik set metrů od mola bylo zvláštní.

Elisa se ředitele zeptala, proč to tak nechal udělat. On se zasmál a prohlásil cosi o jejím skvělém pozorovacím talentu a o tom, jak je správně podezřívavá.

"Každý z vás, který se dostane na břeh bez toho, aniž bych mu musel pomoct získá pro třídu dvacet rea a pokud zvládnete dovézt loď k molu, tak dalších sto. Ale pokud ji poškodíte, tak nedostanete vůbec nic!" vysvětlil ředitel.

"Takže se rozhodněte, zachráníte jenom sebe nebo budete riskovat?" zeptal se a pak se zasmál a zmizel.

Před začátkem hodiny tam byla dříve a seděla na zemi a vypadalo to, jako by meditovala. Zkrátka byla v klidu a odpočívala a na něco se soustředila.

Jakmile přišel ředitel, tak se ovšem zvedla, oprášila se a vnímala co říká. Uklidila si knížku, kterou měla před sebou otevřeou a tiše čekala. Plavat základně uměla a tak to nemusela řešit. Jen se podívala, že Anna tu není, přišlo jí to zvláštní, ale nic neřekla a smířila se s odpovědí, že se vrátí.

Mlčky poslouchala o počasí, ale o tom se už předchozí den bavili vcelku hodně. Poté se učila pečlivě všechny ty uzly a další věci co jim ukázal a vysvětloval. Po vyzvání nedůvěřivě hleděla na plachetnici, ale nakonec pokrčila rameny a nastoupila na loď. Nechala se zaúkolovat u nějakých plachet a ke komunikaci používala cílenou symboličtinu jen s ředitelem, nebo plošnou se všemi ostatními. Snažila se užívat si vítr, vodu, ptáky i vše ostatní a ačkoliv to bylo zajímavé, tak to pořád nebylo něco, co by jí dlouhodobě lákalo. Jednou za čas proč ne, ale jako koníček to nechtěla.

A tak si prostě jen užila jízdu jak to šlo a dotazy nakonec žádné ani neměla. Tedy nakonec přeci jeden ano.
"Proč kotvíme tak daleko od břehu?" zeptá se tak nějak opatrně a zkoumavě.

Na hodinu sem to stihla bez problému. Dobře.. Řeknu jim to pak. Díky tomu co teď máme bych mohla vařit i spoustu jiných věcí, tak uvidíme kdo bude mít na co chuť. Taky už bychom pak mohly třeba něco přikoupit.

Čtení mi nedělalo problém, jen sem z toho byla trošku smutná. Zemřelo tolik lidí a dokonce i tři draci! A kvůli čemu, nedorozumění? Budu si muset dávat pozor na to co kdo říká.. Aspoň při tom psaní se mé myšlenky přesunuli jinam.

Psala sem dopis dědovy. Kdy mi asi přijde odpověď? Zeptám se pak Ferinové.. Hodina končí a začíná symboličtina. Sem trošku nervózní, ale taky zvědavá. Snad mi zase hned nezmizí.

Končíme a nejen že všichni už pak umí symboličtinu aspoň v základu, ale ještě dostáváme nějaké peníze. Kolikpak už asi máme? Možnost bychom si s ostatními měly sednout a probrat to. Co by se nám mohlo asi nejvíce hodit?

Sotva se zvednu, stane se něco velmi podivného. Zdá se, že tentokrát nezmizela jen ta Ctihodná, ale i já. Kde to sem?

//Vím že vy už jste dál, ale aspoň něco k tomu co bylo. Klidně to ignorujte :)

Pozorně poslouchá poznámky jednorožce k symboličtině, vlastně během té doby stihne dojít až k domečku. Během polední pauzy ještě chvíli cvičí se sklenicí se světýlky.
Pokud Roland nechal obkreslenou mapu školního areálu rozloženou v kuchyni, jen tak mimochodem k jednomu z míst u pobřežních útesů dopíše překlad drakonských slov. Jeskyně rituální zkoušky.

Na místo, kde se mají odpoledne sejít, dorazí k předstihem. Posadí se opodál a bezmyšlenkovitě si plete náramek z několika stébel suché trávy, kterou natrhala po cestě, dokud jí nevytrhne ředitelovo veselé zahalekání.
Na jeho otázku se jenom neurčitě usměje. Co na to říct, byla přístavní myška.
Když ředitel začne vyjmenovávat všechny dovednosti, které musí správný námořník ovládat, neudrží se, a jen tak k Justýně špitne: „Vypít soudek rumu za večer, nadávat až se hory zelenají...“

Jeho pokyny jsou dost jednoznačné, aby se podle nich zvládla starat o plachtu a ještě se bavit a kochat okolní zátokou. V jednom okamžiku si dokonce začne tlumeně zpívat jednu rybářskou baladu, kterou odposlechla v docích.
„...chci na moře vyplout, než zlomí se den.
Ještě naposled vemte mě s sebou,
chci naposled na lodi stát,
tak vemte mě na ní, chci naposled dlaní,
teď pohladit moře, co měl jsem tak rád...“

Po obědě a odpočinku se celá třída dostavila na místo, kam je hodinky zavedly. Elisa tady už byla, ale na druhou stranu Anna se ještě nevrátila.

Za chvilku přišel i ředitel.

"Tak děcka!" začal svým mohutným hlasem, "dneska si zkusíte, co to obnáší být námořníkem."
Zasmál se a pokračoval: "Jestli je tady někdo, kdo neumí plavat, tak ať se klidně přihlásí."

//Pohyblivost 1 znamená, že plavat umíte, s pohyblivostí 2 byste si troufli plavat i na moři.

Na Erikovo nesmělé upozornění, že tady není Anna ředitel prohlásil, že Anna je pryč, ale je v pořádku a neví, kdy se vrátí.

Počkal, jestli se někdo přihlásí nebo ne. Začal pak vykládat, že se to možná nezdá, ale že námořnictví je docela komplexní věc. A vykládal o tom, jak je potřeba poznat a odhadnout počasí, vázat uzly, plavat, ale také znát zeměpis a navigovat.

"Dneska si z toho zkusíme jenom něco! Pojďte nasedat!" zavolal a pak je odvedl do zátoky, kde je u mola několik plachetnic.

Kdo neumí plavat, ten dostal zvláštní opasek na kterém je několik dřevěných destiček.

https://i.pinimg.com/564x/79/ce/84/79ce841be60deaba1bbada98362605b2.jpg
Pak šli na plachetnici. Ředitel si tam jenom sedl. Rolanda postavil ke kormidlu a zbytek nechal starat se o plachty. A za chvíli vyrazili na vodu, ale nejedou pryč z laguny. Ředitel jim říká, co mají dělat a hlavně jim vysvětluje, proč to tak mají dělat. Plavba byla nádherná, jednak příroda tady je hezké, ale voda v zátoce je křišťálově čistá a skoro až magicky modrá. Po tom, že byla včera bouřka není nikde ani stopa. Nebe je taky nádherně modré a loď letí na vlnách jako racek na nebi.

Nakonec zastavili loď asi dvě stě metrů od břehu.

"Chcete se na něco zeptat?" zeptal se, když loď zastavila.