//Oprava asi jsem to blbě popsal. Ty iluze ve vzduchu zůstaly, ale kromě toho jim nějak do hlavy pluly jiné obrázky, které si jejich mysl přeložila do slov.

//Rychlá odpověď hodinek

Hodinky Panence odpověděly:
"Symboličtina dosáhne na dohled, zhruba na vzdálenost, abys rozeznala barvu očí. Pokud někam nemůžeš vidět, tak tam nejsi schopná promluvit symboličtinou. Symboličtinu automaticky vnímají všichni, kteří jsou v dosahu, ale jde naučit, jak mluvit k někomu konkrétnímu, aby to ostatní neslyšeli. Dá se neslyšet, ale musí se to natrénovat."

Nevypadalo to, že by s vybraným příběhem na hodině čtení měla problém, vlastně spíš naopak. Minimálně u něj tentokrát neztrácela pozornost tak snadno jako včera.
Oproti tomu na začátku symboličtiny si připadala pěkně nesvá. Nechápala, jak se má něco naučit, když jí nikdo neřekne jak, a vlastně ani co. Tentokrát se nezvládne ponořit do vln vznášejících se obrazů, protože jí pořád hlavou krouží otravná myšlenka, jak to má vypadat ve skutečnosti.
Dokonce na chvíli rozčarovaně zavře oči... a podle překvapeného zalapání po dechu nejspíš nepřestala vidět, co jim ctihodná naslouchající ukazuje.
Okamžitě jí v hlavě vybuchne celé hejno otázek, ale dokáže si je nechat pro sebe alespoň do chvíle, než profesorka dokončí povídání a vyzkouší si reakce všech na hodině.
„A jak daleko-“ nadechne se, ale pro sirénskou profesorku je hodina už skončená.
Zase zavře pusu a povzdechne si. Teprve teď se mohla začít skutečně učit a jejich výuka skončila.

Posbírá si věci a vyrazí ven na čerstvý vzduch. A místo profesorky se pokusí položit svoje otázky o symboličtině – na jak velkou vzdálenost působí? může někdo slyšet konverzaci dvou lidí? dá se cíleně neslyšet? – hodinkám.

Hodinky jí potvrdily, že Anna je v pořádku a že jedná s ctihodnou naslouchající Selenou.

A také jí sdělily, že místo jedné hodiny symboličtiny budou mít předmět "komunikace" a místo druhé hodiny budou mít o hodinu základů magie navíc.

V poklidu četla z knížky příběh o vyvražďování a tak nějak přemýšlela, proč ho čtou. Jasně, kvůli morálnímu ponaučení, ale i tak jí připadalo, že to momentálně ještě není úplně vhodné. Ale bylo jí to ve skrze jedno. Už se rozhodla, že na procvičování čtení bude číst raději něco jiného a pro ní zajímavějšího.

Psaní jí připadalo zajímavější a tím, že psala často dopisy jí šlo i rychleji nežli čtení. Navíc se její pravopis postupně měnil na úhlednější a čitelnější. Když skončili, vcelku se těšila na symboličtinu. Magické předměty jí celkově připadali zkrátka zajímavější. Užívala si další příběh od začátku do konce a bylo jí líto, že další hodiny již nebudou. Tak nějak doufala, že se třeba v symboličtině naučí ještě něco nového, nebo uslyší další zajímavé předměty. Ale nevadí, zeměpis jí taky bavil a určitě to bude i tak zajímavé. Když zjistí, že na konci vnímají všichni, tak je ráda, že konečně pochopí, co myslela těmi příběhy minule a že jim třeba dojde, jak moc univerzální a užitečné je umět symboličtinu...

Mlčky sledovala zmizení ctihodné a všimla si, že tam není ani Anna. Na chvíli se zamračila a nakonec usoudila, že asi o nic nejde. Zvedla hodinky a pro jistotu se optala, zdali je Anna v pořádku a poté se optala, co budou mít místo hodin symboličtiny.

Poté opět zůstala v učebně a zase si otevřela knihu, co si půjčila a dala se do čtení další kapitoly.

//Prosím napište si (kdo ještě nemá) do dovedností Symboličtina 1

Nakonec se na první hodinu dostali všichni a tak mohli začít. Čtou pořád tutéž knihu s tím, že když narazí na nějaké problematické slovo, tak si ho vypíšou a zkouší si ho číst. Dnešní kapitola byla docela dost zajímavá. Pojednávala o velkém nedorozumění, které vyústilo v krvavou řež u vesnice Pustinky, kde tehdy zemřelo víc než sto lidí a tři draci. Sice se to odehrálo už v roce 777, ale poučení z toho je platné i dneska.

Nebo aspoň to jim říkala učitelka a shrnula pak to poučení tak, že pokud nevíte, jak to ten druhý myslel, tak je dobré se zeptat a ne se jenom domýšlet.

Po této části se ještě psalo. Každý dostal papír s textem a pak čistý papír, aby mohl přepisovat zadaný text.

Hodina proběhla v klidu a bez nějakých problémů. Po ní následovala symboličtina. Opět jim ctihodná naslouchající Selma vykládala příběh za pomocí obrázků vytvářených ve vzduchu. Na začátku hodiny vnímala jen Elisa a Anna, že na ně siréna mluví i symboličtinou. Na konci hodiny, to ke všeobecném údivu vnímali i ostatní.
Pro ty, kteří to vnímají dnes poprvé je to velice zvláštní. V mysli se jim tvoří obrazy, které jejich mysl mění přímo na slova a tak mohou vnímat celý příběh a všichni se shodnou na tom, že je to daleko lepší.

Dokonce si každý na konci zkusil, že tímto způsobem umí i odpovídat.
Učitelka se s nimi po hodině rozloučila:
[Jste velice šikovní a vnímaví. Jsem ráda, že vám můžu nechat připsat zbytek rea, za symboličtinu. A také vám můžu s hrdostí oznámit, že od příštího týdne už nebudete mít hodiny symboličtiny. Místo toho se s vámi budu potkávat v hodinách zeměpisu.]

Pak zmizela a než jste se rozkoukali, tak jste zjistili, že s ní zmizela i Anna.

Panenka si ráno v kuchyni vezme snídani a zamíří směrem ke knihovně. Díky hodinkám není problém ji najít. A vzhledem k tomu, že není zamčená, tak se do ní bez problému dostane.

V knihovně nikdo není a tak může hledat knihu, kterou potřebuje.

//Pokud jsem tě dobře pochopil, tak bude hledat slovník drakonštiny. Pokud ho fakt hledá, tak ho bez problému najde, pokud ne, tak napiš, co hledá ;)

Byla sem už opravdu unavená, ale i tak sem si všimla té nevraživosti mezi Elisou a Panenkou. Nechápu to, vím že se nemusí mít rády, ale proč aspoň jedna druhou nenechají na pokoji? Mně opravdu nebaví poslouchat jak se pořád někdo hádá, nebo se snaží působit chytřeji než ostatní.

Aspoň sem si v klidu dala tu polévku, když Elisa odešla. "Děkuju za nabídku, ale to už vydržím.. Budu však ráda, když tu se mnou zůstaneš". Odpovím s milým úsměvem Panence. Taky bych se pak měla trošku procvičit. Světélka a nebo aspoň ten korálek...

Chleba je nakonec hotový a tak ho dám vychladnout na ráno, vše uklidím a pak už jdu konečně i já spát. Ráno mně pak budí hodinky, přesně jak sem chtěla. Nejsem první kdo je vzhůru, ale to je jedno. Vstanu, opláchnu se, trošku protáhnu a obléknu. Nevím kdo připravil snídani, ale vypadá to dobře a tak si dám aspoň chleba s vajíčkem. V klidu to sním a pak si vezmu předem nachystanou nádobu s polévkou.

Do druhé ruky vezmu ten druhý chléb a vyrážím ven. Konkrétně k princátkům. Cestu mi tam hodinky určitě poradí a když né ony, tak někdo na koho narazím určitě ano. Co sem koukala, tak mám času dost, takže nemusím nějak spěchat.

Ať už večer Panenku slyšela nebo ne, tak se reakce nedočkala. Ono ani nebylo na co reagovat. Věděla, že žárlí a že je z výrazně horších poměrů a jediné, co jí zajímá je ona sama a ta krysa. A tak jí zkrátka nařešila a ignorovala. Už dávno pochopila, že jí jde jen o sebe a o její dobrodružství, a ostatní jí nezajímají, tak jí zkrátka ignorovala pro dobro své i ostatních.

Ráno připravila a namazala různé obložené chleby. Vařená vajíčka, zelenina, ovoce, med či kousek masa. Každý tak mohl popadnout nějaký ten chléb bez práce, nebo si ho vzít sebou pokud vstával rovnou na výuku. Tím, že byla vzhůru první s Erikem, tak jako už několikrát, tak ho jen tiše pozdravila a připravovala snídani zatímco on cvičil. Nebylo to prvně co ho takhle viděla a jen na něj občas po očku kouknula. Poté co připravila snídani, tak se dala do čtení dopisu a odepisování na něj. Nasnídala a vypravila se ovšem v době, kdy většina lidí teprve vstávala. A tak si zabalila svačinu sebou i místo oběda a zmizela dříve, nežli zbytek vstal....

Potkat se pak mohli až na hodině, kde se učila a trénovala předem, protože večer nestihla zopakovat zeměpis. Když si ho před hodinou zopakovala, tak vytáhla knížku a opakovala si čtení a psaní, aby se někam posunula dál.

„Á, slečna Dokonalá, povídala-jsem-si-s-ředitelem-a-kdo-je-víc promluvila,“ utrousí posměšně polohlasem, když se za Elisou zavřou dveře do ložnice, zatímco si vytáhne školní sešit a s přimhouřenýma očima si pečlivě obkreslí jeden z drakonských nápisů, než na nápis zkusmo foukne a sešit zaklapne.
„A pak, s lampou se líp podnikají výzkumné výpravy,“ ušklíbne se.

Vytáhne si v kuchyni na stůl skleničku se světýlky a chvíli s nimi cvičí.
„Jestli si chceš jít lehnou, tak já to ohlídám,“ nabídne Anně a pohodí hlavou k peci, když vidí, jak se jí klíží oči, „Vytáhnout, když je hnědý. Béžový je brzo, černý je pozdě, to bych měla zvládnout.“

Hodinky by jí ráno sice vzbudily až tak akorát na hodinu, ale trhne sebou a probere se, už když vstává Anna, takže se nakonec taky vyhrabe z pelechu a po rychlé snídani zamíří na své poměry nezvykle směrem ke knihovně.

Mapa v drakonštině je jedna věc, ale únava po dlouhém dni je druhá. Navíc se konečně aspoň trošku ochladilo a tak se všem nádherně usínalo.

Ráno den 4.

Ráno se pak budili podle toho, jak si nastavili hodinky. Aby stíhali všechno, co chtějí ještě před školou stihnout.

První vstává Elisa s Erikem. Erik tak totiž běžně vstává aby mohl ráno cvičit. Vzhledem k tomu, že tady nemá svého učitele šermu, tak se aspoň snaží udržovat v kondici. Všem je asi jasné, jaký kroužek si vybere.

Později se vzbudí Anna, ale stále ještě dost brzo, aby mohla jít za princátky. Roland s Justýnou se vzbudí jako poslední tak akorát na to, aby mohli posnídat a utíkat na hodinu.

//Jestli chcete něco dělat ještě před hodinou, tak to asi vyřešíme šeptem paralelně.

Podle hodinek dneska začínáte s čtením a psaním.

Čekala sem že venku bude bouřka, ale i tak mně docela překvapilo jak silně to začalo. Ještě štěstí že tu se mnou jsou Justýna a Erik. Né že bych se bála, ale.. prostě sem raději když tu nemusím být sama.

Sem tam s něčím Justýně poradím, jak dokončit tu polévku. Sama se věnuji především tomu, abych udělala pořádné těsto. Skoro sem ani nevnímala ostatní, jen to co řekla Panenka mně docela potěšilo.

Skoro sem se až začala červenat. "Určitě by to mohlo být i lepší... Ale děkuju". Odpovím jí s úsměvem. Ještě že tu mám pomoc, jinak by vše trvalo mnohem déle.

Ani se nenaději a doma už jsou skoro všichni. Roland přichází zrovna když dávám chleby do pece. Umyji si ruce od těsta a mouky a jdu se podívat co to přinesl. Mapa? Je moc pěkná, jen škoda že nikdo neví co se tam píše.

Drakonštinu bych se měla naučit.. Mám teď čas a tak se jdu zatím celá pořádně umýt. Že sem se při tom vaření zašpinila... Když sem hotová, tak se obleču do čistého a jdu zpět do kuchyně. Taky už bych šla spát, ale musím ohlídat ty chleby.

Aspoň zatím požádám hodinky aby mně vzbudily o hodinku dříve než normálně. Ráda bych zašla za "princátkama" a trochu se podělila... Taky mám hlad a tak si dám trochu té polévky. Nechci se chlubit, ale řekla bych že se mi docela povedla. Tedy "nám" se povedla, úplně sama sem ji nedělala.

"Tak vzhledem k tomu, že se učím po večerech asi jenom já, tak lampu nepotřebujeme a svíčky si někde seženu" dodá ironicky a chladně. Zatím byla jediná, kdo se pravidelně učil a tak jí tato vsuvka a výmluva vcelku vytočila.

"Bavila jsem se s ředitelem a ten říkal, že konečné zkoušky jsou velice těžké a většinou to studenti během let vzdají a přejdou na jinou školu nebo se začnou učit" oznámí jim s naprostým klidem.
"Mapu areálu bez drakonštiny ukazují i hodinky na požádání" řekne s klidem a pokrčí rameny. Tohle jí asi až tak příliš nezajímalo, navíc byla skutečně unavená z toho, že držela celou cestu kouzlo a hlavně ho zkoušela několikrát uchopit a tak se prostě po jídle a umytí nádobí sebrala, převlékla se a šla spát. Hodinky opět požádala, aby jí vzbudili hned se svítáním jakmile bude šero a šla spát. Zeměpis počká do rána na opakování... S tím odpadla do postele a usnula.

// rychlá vsuvka ať na to nemusíte čekat ;)

Justýna, Erik ani Roland drakonsky neumí. Hodinky to přeložit odmítnou. Jenom potvrdí, že je to drakonština a poradí, kde jsou v knihovně učebnice drakonštiny... :D

„Měli bychom si pořídit nějakou lampu, ať se můžeme učit i večer,“ souhlasí s Erikem nevinně, i když sama prozatím zásadní touhu studovat po nocích neprojevovala, „Spát máme na čem, jíst taky co...“ pokrčí rameny, když nenápadně naznačí, že její preference by se tímto směrem neubíraly. Kdyby měla mluvit sama za sebe, spí a jí v průměru daleko líp než kdykoliv předtím tam, odkud pochází.

Neubrání se krátkému zasmání, když se Roland přiřítí jen tak, s oblečením v rukou, ale zvedne se a donese mu z koupelny něco na utření: „Ty už se taky dneska nemusíš mýt.“
Opře se jednou rukou o stůl a nakloní se dopředu, aby mohla Rolandovi přes rameno nakouknout, co to skládá na stole.
„Tak tohle je něco,“ hvízdne obdivně, posune se stranou a nahne se nad mapu, oči ji okamžitě sklouznou k jednomu místu na pobřeží, „Umíte to někdo přečíst?“ přelétne pohledem po ostatních a zakončí ho u hodinek. Neurčitě mávne zápěstí ve vzduchu, „Nebo on?“
Na nic nečeká a ťuknutím prstenu vyvolá jednorožce, aby se ho mohla zkusit zeptat.

Za bouřky přiběhl Roland. Je skoro celý nahý, na sobě má jenom sandály a trenýrky. Všechno oblečení má srolované v náruči a očividně se ho snažil udržet v suchu. Hned jak sedne v jídelně, tak to oblečení rozdělává a pak vítězoslavně prohlásí.

"Zvládl jsem to!" křičí v rukou má nějaké štosy papírů, které začne rozkládat po jednom suchém a čistém stolu. Dohromady je toho asi tak metr a něco na metr a něco a je to mapa školy z ptačí perspektivy.

Můžete si všimnout, že v té mapě jsou zaznačené některé významné body a jsou u nich i popisky psané nějakým divným písmem ve kterém ale bezpečně poznáváte drakonštinu - jazyk draků.

"Jak jsem si byl v knihovně pro tu knížku, tak jsem tam našel toto," prohlásil a hrdě ukázal na mapu.

"A říkal jsem si, že by se nám to mohlo hodit, tak jsem ji šel obkreslit!" vysvětlil co to vlastně přinesl.

Erik s Justýnou se na to taky přišli podívat. A i Anna nakoukla. Odhodila si pár vlasů z čela a tak je na ní daleko líp vidět, jak je špinavá od mouky.

Skoro už není vidět a tak Erik rozsvítil čtyři ze svíček, které jsou tady. Oznámil ostatním, že našel jenom deset svíček a tak by se s nimi asi mělo šetřit. Že je asi budete muset dokoupit i když třeba petrolejka by určitě byla lepší...

Roland je teď zabalený a snaží se usušit se.

"Od moře se to uklidňovalo. Navíc ředitel tu bouřku dost klidnil, takže si asi předem nezaplaveme" usoudí s klidem a je zjevné, že jí bouřka vůbec nevadí a možná je za ní i vcelku ráda.

"A navíc se to dá řešit tak, že poprosiš starší spolužáky, aby na tebe seslali kouzlo proti dešti a pak už je to jen o tom, zdali a jak dlouho ho udržíš" oznámí klidně a prostě a tak nějak to vysvětluje to, proč se hned po návratu nešla převléknout do suchého. Zkrátka to nepotřebovala.

Pokud se vrátila tak, že už bylo uvařeno, tak se optá zdali si může vzít, v rychlosti to do sebe nahází a bez větších okolků poté pomůže s nádobím. Poděkuje za večeři s tím, že byla dobrá a ráno připraví věci na snídani a poté jde odpadnout, protože je naprosto unavená a vyčerpaná tím, že držela kouzlo hodně dlouho...

Zatvrzele se zkouší a zkouší ptát drobného jednorožce nad jejími hodinkami a hledá, zkouší měnit formulace a hledá, jakým způsobem se na tu stejnou věc ještě nezeptala. Ve skutečnosti ji z jejího pohodlného místečka v koruně palmy vyženou až první dešťové kapky.
I když byla na dohled a cestu zpátky domů absolvuje během, nestihne to úplně suchou nohou. Ve dveřích si sčesává z očí vlhké prameny vlasů a když si všimne, že za ní zůstávají mokré, trochu blátivé šlápoty, chopí se hadru, hodí ho za dveře a nohou ho vytře. To celé zvesela, s tichým pobrukováním.

„To je nádhera!“ ohodnotí večeři patřičně nadšeně, „Ještě chvíli a Zachariáš tě odmítne učit, protože se bude bát, že mu jednou ukradeš všechny zákazníky,“ vysekne zejména Anně poklonu, doprovázenou dokonce skutečnou drobnou rozvernou úklonou.
Nenají se ale moc v klidu. Co chvíli musí hmátnout do náhodných záhybů oblečení a tichým broukáním a hlazením konejšit Vévodkyni, v zuřící bouřce celou nervózní a pobíhající sem tam, jak ji žádný úkryt není dost dobrý. Zrovna si se sykáním a mhouřením očí rozpouští zcuchané vlasy, aby se v nich krysa mohla schovat, když se vrátí Elisa, takže ani nepostřehne, jak je podezřele suchá. Navíc začíná být docela těžké v bouřném příšeří rozeznat detaily.

„Jestli bude takhle lít celou noc, budeme plavat už cestou na hodinu,“ podotkne vesele.

Zatímco venku probíhala silná bouřka, ztmavla obloha a lilo jako z konve, tak ona se nevracela. Byla stále venku a netrápilo jí to. Nedala o sobě ani vědět, ale taky neměla ani moc jak a asi se nic nedělo.

Dorazila až po dlouhé době, co bouřka probíhala. Co bylo ovšem divné, nebyla vůbec mokrá. Na to jak hodně lilo byla vlastně naprosto suchá, s úsměvem na rtech a očividně dost vyčerpaná. Vypadalo to jako by chtěla vyjíst všechno co tam mají a pak někde odpadnout do postele. Odnesla si věci do pokoje, odložila vše potřebné a zamířila do kuchyně.

"Moc hezky to voní" přizná a posadí se na židli a chvíli jen unaveně a tiše sedí a pozoruje nepřítomně ostatní. Očividně asi na chvíli potřebovala odpočinout.
"Nemám s něčím pomoct?" zeptá se jen tak pro jistotu, protože tou dobou už bettak asi měli vše hotové.
"Zítra prý budeme mít na kroužku námořnictví a bude potřeba plavat" odtuší jen tak do pléna informaci, kterou zjistila.

"Dobře, tak se uvidíme později". Rozloučím se prozatím s Panenkou, mile se na ni usměji a pak už jdeme dovnitř. Uklidím si věci a zamířím do kuchyně, kde už na mně čekají Erik a Justýna.

Když chtějí oba pomáhat, tak se Erik může pustit do loupání a krájení brambor, Justýna třeba do krájení toho masa a já obstarám česnek a dám vařit vodu. Všechnu práci si určitě budeme moci nějak rozdělit.

"Chleba?" Zopakuji po Justýně a chvilku o tom přemýšlím. Myslím že droždí sem ve spíži viděla, tak by to nemusel být problém. Máme tu i pec, takže proč né? "No, asi by to chvilku trvalo, ale.. Když mi to tu pohlídáš, tak se rovnou pustím do těsta". Řeknu jí mile a pokud nebudou proti, tak bych asi rovnou začala.

Bude trvat dlouho než by těsto bylo hotové a upekl by se chleba, ale já přeci nikam nespěchám. Aspoň bychom ráno měly něco dobrého na snídani, čerstvý chléb je vždycky super. Když už bych byla v tom pečení, zkusila bych udělat rovnou dva. Jeden pro nás, druhý pro princátka.

Možná že by nám za ten chléb nebo tu polívku něco dali... Všímám si pak že se docela zhoršuje počasí. Aby se moc nezatáhlo... Dokud je vidět, tak je to v pořádku. Ale i tak bych raději poprosila Erika, aby se podíval zda tu někde nenajde třeba svíčky. Lepší než pak bloudit po tmě.